Čtyřiadvacetihodinový závod týmů na okruhu Flevonice v Holandsku jsme letos navštívili už podruhé. Zúčastnilo se ho přibližně 40 týmů, převažovali místní závodníci, ale přijelo i několik týmů z Londýna. Okruh všem účastníkům poskytl výborné zázemí, navíc bylo zcela ideální počasí – co víc jsme si mohli přát.
O okruhu jsem už myslím něco psal loni. Dráha FlevOnice má nulové převýšení, ale jinak je docela členitá a dojezd má na klasickém 400 metrovém oválu. Leží v nádherné krajině, kterou někdo vystřihl z obrázkové knížky a zhmotnil právě zde. Holanďané si pochvalují především její možnosti v zimě, protože je to současně nejdelší umělá ledová dráha na světě. Ten zamotaný had měří něco málo přes pět kilometrů.
Start v pátek odpoledne místním asi vyhovuje, můžou si po práci odskočit na závod a ještě jim zůstane neděle volná. Je zde spousta týmů, které si přijely zabruslit a podpořit akci, a kterým nejde o výsledek. Vedlejší tým (ryze ženský) jsme si interně pojmenovali „Mrkve“. Z obrázku je asi jasné proč.
Přestože se jelo převážně „na pohodu“ zaregistrovali jsme jeden větší úraz, člena London Skaters odvezla sanitka se zlomeným zápěstím. Bylo i několik pořádných odřenin, a to i mezi rychlíky z týmu Stouwdam. V noci jeden z nás dostal smyk na slimákovi (opravdu si nedělám legraci), a ráno byly na trati minimálně dvě přejeté myši...
Náš tým jel ve stejném složení jako loni, pouze ho doplnily dvě další „entity“ – Martin Máčel a Milan Pelán. V šesti lidech to byla vlastně úplná brnkačka, najeli jsme dohromady 600 kilometrů, nasedli do auta a jeli zpátky domů.
Nějaké fotky naleznete zde:
http://www.awfoto.nl/albums/1288/20110902_raps24kika/
http://www.flickr.com/photos/adgfoto/sets/72157627590408362/with/6112455012/